Každým dnem mílovými kroky roste počet těch, kteří se chtějí zapojit do fitness hnutí a hledají v něm spásu. Hlavním důvodem zahájení tréninku je zpravidla nespokojenost se sebou a vlastním tělem a touha to napravit.
Navrhuji toto aktuální téma rozebrat na jednotlivé části, abychom pochopili, jak výše uvedený proces funguje z hlediska psychologie a co dělat dále. Celý proces budeme analyzovat na příkladu schématu odezvy na poplach.
OBESSIVNÍ MYŠLENKA (IMAGE) → ZVÝŠENÁ ÚZKOST A NAPĚTÍ → VYHÝBAVÉ CHOVÁNÍ → DOČASNÁ ÚLEVA → OČEKÁVÁNÍ NÁVRATU („A CO KDYŽ“)
Vše zpravidla začíná zcela standardně hrou na schovávanou s vlastním odrazem v zrcadle nebo myšlenkou „Jsem tlustá. Kdybych byla štíhlá, můj život by byl úplně jiný. Cítila bych se jinak.“ – OBSESE!!! A je v tom kus pravdy. Často přítomnost dušnosti a další vedlejší účinky nadváhy významně ovlivňují kvalitu života.
Celá tato smutná situace → ZPŮSOBUJE NAPĚTÍ V TĚLE A ZVYŠUJE ÚZKOST →
Zběsile běžím do posilovny, začnu „aktivně cvičit“ – VYHÝBAVÉ CHOVÁNÍ → DOČASNÁ ÚLEVA (“Udělala jsem dobře. Dokázala jsem to.”) →
Dále upravuji výživu, jako důsledek dietního chování, které samo o sobě vyplývá z nových životních okolností (po dietě si člověk automaticky „plánuje“ přejídání). Diety dříve nebo později skončí zhroucením. S tím vším, opět „zažívám nepohodlí“, bohužel, málokdo při dietách prožívá radost. Kontroluji váhu tak, aby se šipka vah, nedej bože, vrátila k předchozím hodnotám (podle výzkumů mnoho lidí po dietě přibere). Přichází fáze ČEKÁNÍ NA NÁVRAT („A CO KDYŽ“) →
No, a co dělat?
Abychom se dostali z tohoto začarovaného kruhu a určili si další strategii chování, je důležité pochopit, že naše tělo neexistuje samo o sobě a to, čím je dnes, je neoddělitelně spojeno s mnoha faktory, a to jak fyziologickými (nadváha v důsledku organických poruch – hypotalamická a endokrinní obezita) tak psychologickými (nadváha jako způsob psychické „ochrany“- porucha příjmu potravy a reakce organismu na stres).
Pokud se člověk rozhodne o sebe pečovat, pak je zde jednoznačně potřeba integrovaný přístup se zapojením týmu příslušných specialistů: endokrinologa, nutričního specialisty, fitness trenéra, psychologa.
1. S psychologem provést analýzu svého současného STRAVOVACÍHO CHOVÁNÍ. V případech, kdy je příčinou nadváhy/podváhy STRAVOVACÍ CHOVÁNÍ (PORUCHA), proveďte nápravu prací s příčinou porušení.
2. V případech, kdy jsou problémy s váhou výsledkem reakce na stresové situace, řešte „body bolesti“ a destruktivní myšlenky. Snížit, změnit nebo úplně odstranit „akutní“ emoční reakci na určité stresové situace, které způsobují nepohodlí a napětí a v důsledku toho vedou k poruchám a přejídání.
Při stresu tělo produkuje hormon kortizol, který se zase podílí na regulaci krevního cukru. Vysoká hladina cukru v krvi vede k obezitě. Při chronickém stresu je možné rychlé přibírání na váze a aktivní hromadění tuku v oblasti břicha (tzv. viscerální obezita „kortizolového břicha“).
3. Vypracovat psychotraumata, která vedla k přibírání nebo hubnutí.
V 90% případů, při přejídání, kdy je index tělesné hmotnosti vyšší než 35 a nedochází k doprovodným organickým onemocněním, které přispívají k plnosti, může být důsledkem traumatu násilí atd. Obraz sebe sama se hroutí a vzniká posttraumatický syndrom.
Vypořádejte se s „pokřivenými“ životními strategiemi, které vám brání v efektivním jednání. Určete, co vás pohání? Jaká je povaha vaší fitness motivace? POZITIVNÍ nebo NEGATIVNÍ?
V případě NEGATIVNÍ MOTIVACE se člověk vyhýbá negativním zážitkům – „Chodím do posilovny, abych nezažila nepříjemný pocit spojený s tím, že jsem tlustá. Kdybych byla štíhlá, můj život by byl úplně jiný. Cítila bych se jinak.“ Stejné vyhýbavé chování, které vede pouze ke krátkodobé úlevě.
POZITIVNÍ MOTIVACE je cílem vašeho pohybu, místem, kde směřujete k tomu, o co usilujete. Co vás inspiruje. Něco, co ve vás vyvolává pouze pozitivní emoce. Něco, co ve vás vyvolá pocit tahu a chuť jít dál.
Související článek: Psychologie hubnutí: proč je tak těžké se zbavit nadváhy
